v 6 hodin, 45 minut a 1 vteřinu zazvonil u Jacqueline budík. S trhnutím se probudila. V hlavě jí doznívaly zbytky zvláštního snu, který se jí ještě před vteřinou zdál být tak skutečný. Protáhla se jako perská kočka a s povzdechem si prohrábla vlasy prsty. „Hmmmm.“ V paměti marně zapátrala po nějakém magickém kouzlu, které by jim zázračně navrátilo lesk a slávu… „Tak snad příště,“ zamumlala si pro sebe a cítila, jak se její mozek pomalu vrací do reality všedního dne. Neviděla, jak se za oknem mihl vysoký stín.